Tested Positive For Being A Lovely And Handsome Yet Sleepy Boy

i hope mr beast goes bald. nothing against bald people but i think he doesn't deserve his hair

im pretty sure someone said it before but id like to become a cc just so people would stalk my spotify and see my playlist consisting of musicals, punk, pop, indie, hyperpop, clasical music and overall everything and think im so cool and quirky

I’ve been seeing some DSMP actor AU floating around (which is rare because. I mean. It’s basically already an actor AU minus the professional, live sets) and imagine

Tommy pulling the weirdest faces just off camera to try and make people break character and succeeding 99% of the time 

Dream constantly asking Ranboo and Tubbo and Tommy if they’re okay after intense scenes 

 Techno showing up an hour late with Starbucks for everyone 

 Ranboo being the awkward no-name underdog that quickly becomes the fan favorite because hot dang can he act his heart out 

 Tubbo breaking stuff on set to the point where everything is held together with duct tape and half-dried super glue 

 Wilbur being an absolute diva, and despite having memorized all his scripts is the most likely to improvise 

 George constantly napping 

 Big Q also being highly likely to improvise, usually stuff that either causes entire scenes to be redone or barely scrapes past the PG-13 rating

Niki, Eret, and Fundy usually background chilling when not filming, but almost always the ones behind unexplained pranks 

(More in the notes)

I’ve been seeing some DSMP actor AU floating around (which is rare because. I mean. It’s basically already an actor AU minus the professional, live sets) and imagine

Tommy pulling the weirdest faces just off camera to try and make people break character and succeeding 99% of the time 

Dream constantly asking Ranboo and Tubbo and Tommy if they’re okay after intense scenes 

 Techno showing up an hour late with Starbucks for everyone 

 Ranboo being the awkward no-name underdog that quickly becomes the fan favorite because hot dang can he act his heart out 

 Tubbo breaking stuff on set to the point where everything is held together with duct tape and half-dried super glue 

 Wilbur being an absolute diva, and despite having memorized all his scripts is the most likely to improvise 

 George constantly napping 

 Big Q also being highly likely to improvise, usually stuff that either causes entire scenes to be redone or barely scrapes past the PG-13 rating

Niki, Eret, and Fundy usually background chilling when not filming, but almost always the ones behind unexplained pranks 

(More priceless gold in the notes)

details of her design also subject to change but here she is… cniki

was gonna post her w puffy but ive run into issues w puffys design😥

i love biting the bullet. i love opening a can of worms. i love putting all my eggs in one basket. i love burying the hatchet. i love crying over spilt milk. i love letting the cat out of the bag. i love wanting to have my cake and eat it too. i love counting my chickens before they’ve hatched. i love making my bed and laying in it. i love putting the cart before the horse. i love burning the candle at both ends. i love calling a spade a spade. i love the bottom of the barrel.

mordetwi supremacy

“A collection of common glyphs of the poorly understood Memeorite civilization of the Second Silicon Age. Memeorite glyphs possess multiple conflicting interpretations and a complexity of meaning impossible to capture in a few short words. These are rough translations only.”

Source: https://twitter.com/beach_fox/status/1325668490431246336 (which include more “memeorite glyphs”

no to teda! i protože se o nich musím učit :(

(mimochodem to jsem si vážně ať teď všiml, že můj post byl reblognut mým oblíbeným českým autorem? TwT 'Můžeš (kudla) stačí chtít' navždy v mém srdci <3)

můj oblíbený kousek, vtípeček, dalo by se říci, je říkat 'to by se mělo zakázat' o věcech jako bolest mých zad, kausální vztah psychických a fyzických problémů nebo důsledky nedostatku spánku, s indikací toho, že by tento zákaz měla vykonat vláda.

moje další talenty v oboru umění konverzace, obsahují reference na věci o kterých nikdo kolem mě neslyšel.

Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:

✨MENDLÁK GOTHIC ✨

(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)

Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.

Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.

Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.

Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.

Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.

Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.

"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.

Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.

V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.

Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.

Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.

DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.

Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.

Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.

Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.

(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)